Od samic mají samečkové
silněji vyvinutou, často poněkud vystouplou kloaku a jsou obvykle menší. Larvy jsou
tmavě šedohnědé s mramorováním. Ihned po narození jsou velké asi 3
cm, mají 2 páry končetin a 3 páry vnějších keříčkovitých žaber.
Ocasní ploutevní lem přechází na tělo a zasahuje až do jeho poloviny.
Dospělí mloci dosahují maximální velikosti kolem 20-ti cm.
Rozšíření ve světě
:
Západní, střední, jižní
i východní Evropa s výjimkou Sardinie, Sicílie, V. Británie a Irska.
Zasahuje až za karpatský masiv na východě a do Severní Afriky a na Blízký
Východ.
Rozšíření v
okrese Jihlava :
Během mapování zatím
nebyl zjištěn, z různých míst okresu jsou ale známá pozorování z dřívějších
let.
Prostředí :
Mlok skvrnitý je obyvatel původních
listnatých a smíšených lesů středních a vyšších poloh v kopcovité
nebo horské krajině v nadmořské výšce 120 – 1030 mnm (obvykle 200 –
600 mnm). Základním požadavkem je přítomnost drobných čistých potoků a
lesních rybníčků vhodných k rozmnožování. Mimo období kladení
larev však často žije daleko od vody
Způsob života :
Mloci
skvrnití zimují v zemních děrách, jeskyních, sklepech, někdy ve větších
skupinách. Mloci jsou samotáři, můžeme je však nalézt v příhodných úkrytech
i ve společnosti s jinými jedinci svého druhu nebo s čolky horskými. Přitom
je jejich tělo mírně zdviženo nad zemí. Po krátkých úsecích následuje
obvykle delší přestávka, během níž živočichové odpočívají na břiše,
hlavu však přitom znatelně zdvíhají. Když je mlok vyplašen, pokouší se
prchnout. Protože se však snadno vysílí, brzy opět pochoduje “mločím
tempem”.
Mláďata:
Dravé
larvy jsou zpočátku dlouhé 25-35 mm.Pohlavně dospívají ve 3. až 4. roce
života. Délka života mloků se pohybuje kolem 20 let, v zajetí i přes 50
let.
Potrava
: Nejrůznější hmyz, plži, pavouci,
blešivci, berušky vodní a červi.
Ohrožení
:
V
celých oblastech vymizel mlok po přeměně přirozených lesních porostů na
monokultury jehličnanů. Negativní význam má i velkoplošná těžba s použitím
těžké mechanizace. Velmi nebezpečné jsou v lesích používané
biocidy. Limitujícím faktorem je také vymizení míst vhodných k rozmnožování
– znečišťování pramenišť, poškozování nebo kontaminace lesních potůčků
a studánek, rekultivace starých lomů nebo samovolný zánik studánek.
Izolované populace jsou ohroženy i vysbíráváním teraristy. Místně dochází
ke značných ztrátám na silnicích. Zazdění vchodů jeskyň a štol vede k úbytku
vhodných zimovišť. Ochrana v ČR : Silně
ohrožený druh …