Čolek

Znaky : Štíhlý čolek s drobnými končetinami a dlouhou hlavou se třemi podélnými rýhami. Zbarvení samečků : Hlava je světle a tmavě podélně pruhovaná, hřbet a boky jsou kovově zelené, hnědavé až černavé s tmavými, obvykle kruhovými a rozmytými skvrnami. Nejnápadnějším znakem je vysoký, mezi očima nebo za nimi začínající zubatý nebo zvlněný hřeben na hřbetě.Na prstech zadních končetin dochází k formování výrazných, černavých kožních lemů. Samička má horní stranu těla obvykle jednobarevně hnědou. Břicho se často po stranách zlatavě leskne, uprostřed je žlutavé až červenavé, pravidelně s drobnými tmavými skvrnkami.

Rozšíření ve světě :

Čolek obecný se vyskytuje od Britských ostrovů a Francie na východ až na západní Sibiř. Na severu zasahuje do Skandinávie, na jihu na Balkán a do Turecka. Chybí na pyrenejském poloostrově, v jižní Francii, jižní Itálii a na většině středomořských ostrovů.

Rozšíření v České republice :

Čolek obecný je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem našich ocasatých obojživelníků. Jeho rozšíření je víceméně plošné, obsazeno je 64 % kvadrátů síťové mapy ČR.

Prostředí :

Žije v listnatých lesích, v parcích a na loukách s.Rozmnožování probíhá v osluněných menších vodních nádržích, lesních rybníčcích i v kalužích na nezpevněných lesních cestách. Proniká i do méně přitažlivých, často znečištěných vod, někdy i do hlubokých studní a dokonce do slabě brakické vody. Nevyhýbá se ani bezprostřední blízkosti lidských obydlí, zahradním jezírkům, bazénům apod. Dává přednost nádržím s bohatou vodní vegetací. Ačkoliv je převážně nížinným druhem, vystupuje i vysoko do hor.

Způsob života :

Na souši je možno čolky vidět  velmi málo, a to nejen proto, že žijí velmi skrytě, ale i proto, že jsou velmi drobní a aktivní jsou převážně v noci. Za dne se schovávají pod kameny, pod padlé kmeny a v mechu, v lidských sídlech často ve štěrbinách zdí, pod prkny a plechy na zemi apod. Za dne je můžeme pozorovat mimo tyto úkryty jen za chladného a deštivého počasí. Čolci obecní zimují na souši, často ve velkých skupinách, vzácně i ve vodě. Do vody se stěhují hned, jak procitnou ze zimního spánku, obvykle v březnu a dubnu, kdy je voda velmi chladná. Při teplotě vody pod 6 °C se skrývají na dně a v husté vegetaci, nepřijímají potravu a jen velmi málo se pohybují. Když stoupne nad 8 °C, začínají být aktivní. Během 10 až 14-ti dnů pak už získávají samečkové svůj typický svatební šat. Dospělci opouštějí vodu v letním období (červen až září) a žijí na souši v blízkosti míst rozmnožování. Sezónní aktivita končí v říjnu až listopadu.

Potrava :

Čolci obecní se živí během života na souši nejrůznějším drobným hmyzem, pavouky, svinkami a malými červy. Ve vodě je jejich hlavní kořistí hmyz, červi a drobní korýši. V časném předjaří mohou tvořit jejich hlavní potravu vajíčka skokana hnědého. Čolci dovedou velmi obratně vyloupnout tato vajíčka z jejich vaječných obalů. Dovedou tak vyžrat celé shluky žabích vajíček.

Ochrana v ČR : Silně ohrožený druh.